Názory

Stabilita veřejných financí

Základem stability veřejných financí je stabilita veřejných rozpočtů. Nereálné sliby budou vždy způsobovat primárně ekonomické problémy v budoucnu a sekundárně budou mít zásah mj. do sociální nespokojenosti. Jako ekonom a krizový manažer vždy budu pro vyrovnaný rozpočet a zásadně budu proti všem pokusům, které zvyšují dluh. A není rozhodující, zda jde o privátní (rodinné), korporátní (firemní) nebo veřejné finanční prostředky (státu a územních samospráv). Co se týče veřejného dluhu, dnes není splácen, dále narůstá a problémy přenášíme na další generace.

Makroekonomická prosperita státu vždy bude stát na třech pilířích. Výzkumu, vzdělání (vědomostní znalosti) a investicích (zejména do dopravních).

 

Trvale udržitelný rozvoj regionů

Je nutné se naučit dodržovat zásady trvale udržitelného rozvoje regionů. Regionální růst (zvýšení celkového produktu regionu v daném časovém období) a regionální rozvoj (komplex procesů uvnitř regionu) musí dodržovat rovnováhu mezi sociálním, ekonomickým a environmentálním částí. Stěžejní dokuemnt je pak „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“.

 

Svobodný trh

K budoucí prosperitě vede svobodný trh. Pro správné fungování pravidel je však nutné nastavit jasná pravidla. Obecně platí, čím svobodnější bude trh, tím jasnější musí mít pravidla. Čím méně stát do svobodného trhu zasahuje, tím se trh chová konzistentněji a předvídatelněji. Čím stát méně „přerozděluje“ finančních zdrojů (např. daně vs. dotace), tím více dochází k motivaci jednotlivce (vzdělání, práce, podnikání, ….).

 

Mezigenerační solidarita

I jako pravicově smýšlející občan trvám na tom, že musí být pravidla jak pro zachování mezigenerační solidarity, tak pravidla k solidaritě se slabými, nemocnými a handicapovanými. Je potřeba mít nastavený „spravedlivý“ důchod i nastavený poměr mezi zásluhovostí a sociální podporou důchodů (např. valorizaci, poměr minimálního důchodu v závislosti na průměrné mzdě, kupní síle, růstu inflace apod.). Zásluhový systém musí budoucí důchodce motivovat (vzdělání = vyšší uplatnění = vyšší příjem, spoření = zdroje pro důchodový věk, …) a nelze jen stavět na rovném přerozdělování a financování důchodů z veřejných financí.

 

Spravedlivý daňový systém

Spravedlivý daňový systém nesmí trestat svojí progresí větší pracovitost, investice vzdělání (včetně času) a snahu získávání nových dovedností. Čím je vyšší míra přerozdělování, tím vzniká možné riziko. Výrazné rozdíly mezi příjmy bohatých a chudých nevytvářejí v žádné společnosti optimální atmosféru. Tato problematika stává tématem diskuzí předních ekonomů. Problém může nastat, pokud se bude příjmová nerovnost přenášet z generace na generaci a přílišné sociální rozštěpení může mít negativní důsledky na rozvoj celé společnosti. Obecně platí, že ve státech střední a východní Evropy si nejbohatší i nejchudší občané si za posledních dvacet let polepšili. K této změně však došlo na úkor střední třídy, která spíše stagnuje.